Zasolení zdiva - vliv vodorozpustných solí na zdivo a omítky.

Publikováno: 20.01.2021

Článek shrnuje zdroje a mechanismy působení vodorozpustných solí na zdivo a omítky. Odpovídá na otázky, co jsou to stavebně škodlivé soli a kde se ve zdivu berou, jaké jsou hlavní druhy těchto solí a jaké jsou příčiny jejich vzniku a vnikání do zdiva. Popisuje, jaké jsou důsledky vlivu těchto solí na zdivo, omítky a na celou stavbu a jaké škody mohou způsobovat.

Zdroje vysokého zasolení zdiva a omítek.

Spolu s vlhkostí pronikající do zdiva se prakticky všude setkáme i s dalším častým jevem způsobeným nadměrnou vlhkostí – zasolením zdiva. Projevuje se různě. Od solných výkvětů na omítkách, tvorbě jemného chmýří většinou bílé barvy, výrazných vlhkých míst na omítkách kolem solných map, solných krust na povrchu omítek, až po růst tvrdých solných krystalů, které likvidují omítku doslova před očima.

Vysoké zasolení zdiva způsobuje na stavbách řadu dalších poruch, které by působením pouhé zvýšené vlhkosti a vody nevznikly. Voda pronikající do konstrukcí se stává přenosným médiem pro různé minerální látky, které jsou v ní rozpuštěny. Některé soli se do zdiva dostanou spolu s vodou, jiné druhy solí se zase vytvářejí přímo reakcí stavebního materiálu při kontaktu s vodou.

Do zdiva se spolu s vodou dostává široká paleta v ní rozpuštěných látek, ale pouze některé z nich jsou pro samotné zdivo a celou stavbu škodlivé. Zde hovoříme o tzv. stavebně škodlivých solích, přičemž jejich důležitým parametrem je schopnost se ve vodě dobře rozpouštět. Mezi nejčastější stavebně škodlivé soli, způsobující poškození, řadíme sírany, chloridy a dusičnany.

Zdroje zasolení zdiva můžeme rozdělit do čtyř hlavních kategorií. Prvním zdrojem solí jsou ty, které jsou již obsaženy přímo ve stavebním materiálu (písek, vápno cihly) a dochází k jejich uvolnění při kontaktu materiálu s vodou – jedná se nejčastěji o sírany. Další jsou soli, které jsou transportované do zdiva vzlínající vlhkostí z okolního terénu vlivem chybějících hydroizolací, nebo pronikáním vlhkosti z jiných části budovy (např. popraskané odpadní potrubí – výrazný zdroj dusičnanů). Zde se jedná hlavně o chloridy, které pocházejí ze zimních posypů chodníků a cest posypovou solí a také o dusičnany, které lze nalézt na objektech ležících v lokalitách se zemědělskou činností, nebo u objektů využívaných v minulosti jako hospodářská stavení. Třetím zdrojem jsou soli vzniklé chemickou korozí stavebních materiálů vlivem ovzduší (např. kyselé deště). Zde se jedná zejména o sírany. Poslední jsou zdroje zasolení zdiva vznikající z biologických zdrojů (např. ptáci, plísně, řasy atd.). V tomto případě je zde převaha dusičnanů.

Hlavním zdrojem vysokého zasolení zdiva je vlhkost pronikající do zdiva z okolního terénu vlivem kapilárního vzlínání. Soli jsou ve vodě rozpuštěny a postupně migrují spolu s vodou k povrchovým vrstvám zdiva a do omítek, kde se voda odpařuje a soli se zde koncentrují a ukládají. Soli obsažené ve zdivu začnou po odpaření vody krystalizovat, čímž zužují kapiláry uvnitř zdiva a způsobují tak vzlínání vody do větších výšek od úrovně terénu. Tímto procesem je také brzděno rychlejší vysychání zdiva.

Destruktivní vlivy nadměrného zasolení na zdivo a omítky – krystalizace solí, hydratace solí a hygroskopická nasákavost.

K tvorbě krystalů dochází v momentu, kdy se voda odpařuje z povrchu zdiva, nebo omítky a sůl v ní obsažená se ukládá v kapilárách poblíž povrchu. Krystaly solí postupně ucpou kapiláry a póry v povrchových vrstvách a při procesu růstu těchto krystalů vznikají značné tlaky, které vedou až k destrukci povrchu zdiva, rozkladu zdících malt a k postupnému roztrhání omítky.

Druhým destruktivním mechanismem je vznik tzv. hydrátů solí. Jde o schopnost některých solí vázat ve své struktuře (krystalové mřížce) určité množství molekul vody. Pokud na sebe soli obsažené ve zdivu jsou schopny navázat další dodatečné množství vody a vznikají hydráty solí, je to spojeny se zvětšováním objemu molekul solí, a tedy ke značnému nárůstu tlaků uvnitř struktury zdiva a omítek. Tyto procesy vedou také ke snížení schopnosti zdiva přirozeně vysychat, neboť určité množství vody je obsaženo v molekulách soli. Hydratační procesy závisí na teplotě a relativní vzdušné vlhkosti prostředí, přičemž nejvíce nebezpečné jsou ty druhy solí, u kterých dochází k hydrataci při běžných teplotách – např. síran sodný, nebo dusičnan vápenatý.

Dalším negativním jevem u solí je tzv. hygroskopicita. Jde o schopnost solí vázat na sebe vzdušnou vlhkost a udržovat ji v kapalném skupenství. Rozdíl oproti výše uvedené hydrataci je v tom, že tato voda není vázaná přímo v krystalové mřížce solí, ale je na molekuly solí vázána fyzikálně. Míra vázání a udržování vlhkosti v kapalném stavu ze vzdušné vlhkosti je značně ovlivněna relativní vlhkostí vzduchu daného prostředí. Tímto procesem dochází k tvorbě vlhkostních map, které jsou na omítkách jasně viditelné a často jakoby nesouvisí s žádným možným zdrojem vlhkosti, nebo jasně vykreslují pruh zasolení v místě odpařování vody z povrchu zdiva nebo omítky, kde se nejvíce soli ukládají. Po oklepání takto zavlhlé omítky se často zjistí, že podkladní zdivo je naprosto suché. Vysvětlení je v uložených solích v omítkové vrstvě, které na sebe vázaly vzdušnou vlhkost.

Důsledky vlivu nadměrného zasolení na zdivo, omítky a stavební konstrukce.

Hlavním destruktivním činitelem, způsobeným buď krystalizací solí, nebo jejich hydratací, je vznik značných tlaků v povrchových vrstvách. Je důležité rozlišit, zda ke krystalizaci solí dochází na povrchu materiálu, nebo pod jeho povrchem.

Při krystalizaci solí na povrchu se tak děje zejména při pomalém odpařování vody a sůl má čas dorazit až na povrch stavebního materiálu. Vznikají solné výkvěty rozličných tvarů a podob – bílé chmýří, krystaly, solné krusty, nažloutlé nebo bělavé zákaly a další. I když se jedná o poměrně nevzhledné útvary, které kazí náš estetický dojem z omítky, zdiva, nebo fasády, nedochází zde k výraznějším destruktivním vlivům na samotné stavební materiály.

Mnohem destruktivnější je krystalizace, nebo hydratace solí pod povrchem stavebních materiálů. Dochází k němu spíše při rychlejším odpařování vody a při častých změnách teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Důsledky lze pozorovat v podobě odlupujících se nátěrů, odpadávající štukové vrstvy omítky, postupného rozpadu jádrových omítkových vrstev, oddělování omítky od podkladního zdiva, ztráty soudržnosti spárových malt, kamene. Dlouhodobě tyto procesy mohou vést až k rozsáhlejším destrukcím celého zdiva.

Nemalý vliv na poškozování staveb má také hygroskopicita solí. Díky jejímu vlivu ztrácí stavba i po provedení dodatečných izolací schopnost zcela vyschnout, a proto je třeba se při sanačních návrzích zaměřovat také na obsah a míru zasolení zdiva a tu zohlednit v procesu sanace. Jak již bylo napsáno výše, mohou jejím vlivem vznikat vlhkostní mapy na omítkách a na zdivu a po jejich odstranění je podkladní vrstva suchá.

Důkladná analýza obsahu solí ve zdivu a jejich vyhodnocení a zohlednění jejich působení je dalším důležitým faktorem při sestavování komplexního návrhu sanace vlhkého zdiva objektu. Bez znalosti této důležité problematiky nemůže být dosaženo úspěšného procesu sanace a mohou se v budoucnu, po provedení často radikálních a nákladných sanačních zásahů, objevit nečekaná překvapení v podobě růstu solných výkvětů na omítkách, destrukce nově aplikovaných povrchových úprav zdiva. Pro co největší omezení těchto chyb při sanacích vlhkého zdiva je proto vhodné odebrat na stavbě vzorky a analyzovat na nich obsah a druhy stavebně škodlivých solí.

Zdroj: Balík, Michael, a kolektiv: „Odvlhčování staveb 2., přepracované vydání“. Grada publishing, Praha, 2008.

Zasolení zdiva - vliv vodorozpustných solí na zdivo a omítky. -fotogalerie

Nadměrné zasolení zdiva - krystalizace solí na povrchu poškozených omítek.

Nadměrné zasolení zdiva - krystalizace solí na povrchu poškozených omítek.

Nadměrné zasolení zdiva - krystalizace solí na povrchu poškozených omítek.

Tvorba krystalů solí na povrchu omítky. Krystalizační tlaky ničí strukturu omítky.

Ukázka solných výkvětů na povrchu omítek se známkami poškozené štukové úpravy omítky.

Výrazný solný výkvět na omítce, kde ke krystalizaci dochází až na povrchu - méně destruktivní varianta.

Výrazný solný výkvět na omítce, kde ke krystalizaci dochází až na povrchu - méně destruktivní varianta.

Ukázka solného výkvětu na omítce s typická zavlhlost omítek v místě nadměrného zasolení.

Solné výkvěty na omítce - lidé si je občas pletou s plísněmi.

Omítka v suterénu degradovaná nadměrnou vlhkostí a solemi.

Solné výkvěty na omítce - lidé si je občas pletou s plísněmi.

Omítka v suterénu degradovaná nadměrnou vlhkostí a solemi.

Silně zasolená partie fasády historického objektu s jasně patrnou zónou ukládání solí.

Silně zasolená partie fasády historického objektu s jasně patrnou zónou ukládání solí.

Silně zasolená omítka v suterénu provlhlá díky typické vlastnosti solí vázat na sebe vzdušnou vlhkost.

Silně zasolená fasáda provlhlá díky typické vlastnosti solí vázat na sebe vzdušnou vlhkost.

Další ukázka silné krystalizace solí na povrchu omítky.