Základní charakteristika a funkce sanačních omítek při sanaci vlhkého zdiva.

Publikováno: 23.01.2020

Článek představuje sanační omítky, pojem v sanaci vlhkého zdiva velmi často používaný. Sanační omítky jsou mnoha lidmi považovány stále za „samospásné“ řešení problémů s vlhkým zdivem. Dnes si povíme o jejich základních vlastnostech a přiblížíme možnosti jejich aplikace v boji s vlhkostí a plísněmi.

Sanační omítka – základní charakteristiky.

Ve stavební praxi se začaly tzv. sanační omítky objevovat poprvé v osmdesátých letech minulého století. Postupem času docházelo k výraznému pokroku v oboru stavební chemie a v oboru sanací vlhkého zdiva. Postupným testováním v laboratořích i na stavbách se vytvářel obecný konsensus o pojmu sanační omítky. Rovněž se ustálily i požadované základní vlastnosti, které jsou na takové omítky kladeny a vymezilo se základní materiálové složení.

Pod pojmem sanační omítky se tedy rozumí materiály, které jsou vyráběny ze suché maltové směsi. Jsou to omítky s vysokou pórovitostí a propustností pro vodní páru, u nichž je zároveň značně snížena kapilární nasákavost (schopnost vody pronikat do vnitřní struktury omítky).

V průběhu let došlo k masivnímu rozvoji sanačních omítkových systémů, kdy výběrem vhodných pojiv, přísad a příměsí, došlo ke značnému navýšení celkového objemu pórů, které jsou obsaženy ve vnitřní struktuře sanační omítky. Celkový objem pórů narostl, ale došlo zároveň ke zúžení průměru těchto pórů, takže jimi nedokáže proniknout molekula vody v kapalném skupenství, ale pouze ve formě vodní páry. Vylepšením těchto parametrů došlo k příznivému ovlivnění mechanických vlastností, zřetelně se zlepšila mrazuvzdornost a odolnost sanačních omítek proti stavebně škodlivým solím, obsažených ve vlhkém zdivu. 

Požadavky na sanační omítku a její role při odvlhčení stavby.

Sanační omítky jsou z pohledu již dokončené sanace a izolace vlhkého zdiva vždy tak říkajíc „první na ráně“. To znamená, že veškeré vady, poruchy a pochybení při realizaci, případně nedostatky projektu odvlhčení, se na nich projeví jako první.

Sanační omítky musí splňovat celou řadu vlastností. V prvé řadě musí být dostatečně odolné proti působení stavebně škodlivých solí, obsažených ve vlhkém zdivu. Dále musejí být dobře paropropustné, tedy nesměji vlhkost uzavírat ve zdivu, ale účinně ji odvádět ve formě vodní páry do prostoru. Často musejí míst schopnost odvádět i ze svého povrchu kondenzovanou vlhkost, aby se na nich netvořily plísně. Stále rostoucí požadavky na komfort bydlení požadují po omítkách, aby dále splňovaly lepší tepelně izolační vlastnosti. U soklových, nebo venkovních omítek je pak samozřejmostí mrazuvzdornost.

Výše uvedené vlastnosti většina typů sanačních omítek skutečně splňuje a pokud nedojde k chybě při realizaci (o pravidlech pro aplikaci sanačních omítek si povíme v jiném článku), pak by přece mohly sanační omítky fungovat jako universální sanační metoda pro odvlhčování staveb. Většině z nás přece vadí hlavně poškozené povrchy nadměrnou vlhkostí a často se vyskytující plísně. Mohlo by stačit pouze aplikovat na vlhké zdivo sanační omítky, které umožní vlhkosti se odpařovat a solím se ukládat ve velkém množství pórů uvnitř a problémy s vlhkostí budou vyřešeny.

Sanační omítky nelze ve většině případů považovat za „samospásné“ řešení nadměrné vlhkosti zdiva.

Myšlenka uvedená v odstavci výše bohužel nefunguje. Pokud nezabráníme vlhkosti do zdiva dále pronikat a nevyřešíme příčiny vlhnutí zdiva, pak dojde po čase (často po velmi krátké době, většinou pak v horizontu do tří let) k poškození sanačních omítek a postupně ke ztrátě jejich funkce. Důvodem je nadměrná vlhkost zdiva a hromadění solí v omítce. Postupně se sanační omítky zanesou a přestanou plnit svou funkci. Ucpané póry pro ukládáni solí brání odpařování vlhkosti ve formě vodní páry a ta se pak kumuluje pod tvrdou omítkou, což postupně vede až k jejímu odpadnutí a celkové destrukci.

Proto musíme ve většině případů provést i izolaci zdiva proti pronikání vlhkosti z podzákladí, případně z boků od přilehlé zeminy. Metody jsou již známé chemické, elektroosmotické, mechanické, případně vzduchoizolační. Tyto technologie řeší příčiny nadměrné vlhkosti zdiva. Sanační omítky jsou pak aplikovány pro sanaci následků nadměrné vlhkosti zdiva. Původní poškozené povrchy jsou oklepány a nahrazeny sanačními úpravami. Zbytkové vlhkosti ve zdivu je pak přes sanační omítku umožněno volně vydýchat do prostoru a soli obsažené ve zdivu se uloží v sanačních omítkách. Další soli již do zdiva nepronikají, protože jsme provedli izolace. S vlhkostí se totiž do zdiva dostávají i soli a tento proces byl přerušen.

Pokud je proveden takovýto komplexní zásah, pak můžeme počítat s velmi dlouhou životností sanačních omítek i u velmi vlhkého zdiva, které bude postupně vysychat a pak zůstane dlouhodobě v suchém stavu. Naopak u aplikace pouze sanační omítky na velmi vlhké zdivo, bez dalšího zásahu proti příčinám vlhnutí zdiva, bude mít i sebelepší sanační omítka životnost v řádu několika málo let.

I přes to existují možnosti aplikace pouze sanačních omítek, bez dalšího zásahu. Jedná se o objekty s jen mírně zvýšenou vlhkostí nad normou udávanou hodnotu a s minimálním obsahem stavebně škodlivých solí. Potom se dá uvažovat o sanačních omítkách, jako o jediném řešení.

Kvalitní vlhkostní průzkum vám pomůže s rozhodnutím.

Vlhkostní průzkum vám poskytne základní informace o vlhkosti objektu a o míře zasolení zdiva. Zároveň slouží jako podklad pro naplánovaní důsledného sanačního návrhu, který řeší nejen následky, ale hlavně příčiny nadměrné vlhkosti zdiva. Sanační omítky v kombinaci s přímými sanačními metodami proti příčinám vzniku vlhkostních poruch jsou velmi účinné a zajistí Vaší nemovitosti na velmi dlouhou dobu komfortní stav. Vlhkostní průzkumy a návrhy sanace vlhkého zdiva provádíme po celé České republice. Můžete se na nás obrátit a domluvit si s námi schůzku.

Zdroj:

Směrnice WTA 2-2-91 „Sanační omítkové systémy – Sanierputzsysteme“.

Základní charakteristika a funkce sanačních omítek při sanaci vlhkého zdiva. -fotogalerie