Tlaková chemická injektáž zdiva proti vlhkosti roztokem křemičitanu.
Publikováno: 13.05.2021
V článku se dočtete o velmi účinné a dlouhodobě trvanlivé variantě provedení chemických injektážních clon proti pronikání vzlínající vlhkosti do zdiva. Jde o tlakovou injektáž křemičitany. Dozvíte se, co musí předcházet provedení injektážní clony křemičitany, jak tato injektáž funguje a na jaké zdivo a zdroje vlhkosti je nejvhodnější ji používat. Tento text navazuje na předchozí článek „Různé druhy injektáží pro sanaci vlhkého zdiva“.
Každé injektáži by měl předcházet vlhkostní průzkum a zjištění zdrojů vlhnutí zdiva.
Chemické injektážní clony a bariéry proti pronikání vlhkosti jsou považovány za tzv. přímou sanační metodu. Jde tedy o jeden ze způsobů, jak přímo zabránit pronikání vody do konstrukcí. Jak již bylo popsáno dříve, neexistuje universální injektáž, kterou by bylo možno použít ve všech případech a na všechny zdroje vlhkosti, které poškozují stavbu.
Základní informace o tom, jaké jsou zdroje vlhkosti a příčiny jejího pronikání do konstrukce, odhalí až odborně provedený vlhkostní průzkum a diagnostika zdiva. Na základě výsledků z tohoto šetření je možno navrhnout ucelený systém sanace, který přímo zabrání, nebo omezí pronikání vlhkosti do objektu. Téměř vždy se pak jedná o soubor opatření, který využívá kombinaci přímých a nepřímých sanačních metod a dále metod doplňkových, které ošetřují následky nadměrné vlhkosti a řeší hlavně povrchové úpravy zdiva po provedených izolačních opatřeních.
Chemické injektáže zdiva jsou jedním z možných opatření, které se velmi často volí. Obecně lze říci, že injektážní clony se využívají v případě pronikání vzlínající zemní vlhkosti do zdiva vlivem poškozených, nefunkčních, nebo neexistujících vodorovných hydroizolací spodní stavby domu. Dále jsou využívány plošné injektáže do zdiva po úrovní okolního terénu proti pronikání vlhkosti do zdiva z boku od přilehlé zeminy. Při použití specifických materiálů je možno zastavit tlakovou vodu a provádět zcela utěsňující injektáže. Jedná se tedy o velmi variabilní technologii.
Tlaková injektáž křemičitanem – o co se jedná a v jakých případech je vhodné ji použít?
Tlaková injektáž zdiva křemičitanem patří do kategorie injektáží, které zdivo vnitřně hydrofobizují (zdivo se stane pro vodu nesmáčivé), a zároveň dojde k zúžení kapilár uvnitř zdiva, takže je pro vodu mnohem obtížnější zdivem pronikat. Roztok křemičitanu je lehce nažloutlá kapalina, která se rovnou injektuje do zdiva, případně je možno ji ředit v určitých poměrech vodou. Vše záleží na stupni nasycení materiálu vodou. Tuto informaci se také mimo jiné dozvíme z provedeného vlhkostního průzkumu, který předchází návrhu injektáže. Křemičitany lze používat až do stupně nasycení vodou 95%, takže i velmi silně zavlhlé zdivo lze touto technologií úspěšně ošetřit.
Jak už bylo napsáno výše, roztok křemičitanu má dvě základní vlastnosti, které brání vodě pronikat do zdiva. První z nich je vnitřní hydrofobizace. Silanolátová složka obsažená v roztoku po svém injektování do zdiva reaguje s oxidem uhličitým z ovzduší a vznikají hydrofobní vodoodpudivé sloučeniny, které se trvale a pevně vážou ve struktuře zdiva. Dále je již není možné vymýt, nebo vyplavit.
Druhou vlastností roztoku je schopnost zúžit kapiláry uvnitř zdiva. Tento efekt zajistí křemičitá složka. Ta reaguje v pórech a kapilárách zdiva na nerozpustné křemičité sloučeniny, které se rovněž velmi pevně vážou k podkladu. Dochází ke zúžení pórů a kapilár ve zdivu a znesnadnění transportu kapalné vody. Struktura zdiva se stane pro vodu hůře proniknutelnou, ale nedojde k úplnému uzavření zdiva. Proto při působení tlakové spodní vody není křemičitanová injektáž účinná.
Působením obou mechanismů – hydrofobního a bariérového – je transport vody v kapilárním systému zdiva přerušen a postupně dochází k vysychání zdiva nad injektáží provedenou clonou. Vytvořená bariéra však zůstává paropropustná a voda ze zdiva může volně odcházet odparem formou vodní páry.
Při samotném injektování má roztok křemičitanů podobnou konzistenci jako čistá voda. Dokáže tedy velmi dobře penetrovat do zdiva a vyplňovat i nejjemnější póry a kapiláry uvnitř. Jeho použití je poměrně široké. Lze jej využívat pro injektáž cihlového, kamenného a smíšeného zdiva. Velmi dobré zkušenosti jsou právě u kamenného a smíšeného typu o větších šířkách. Zde, díky vyššímu injektážnímu tlaku dodanému injektážní pumpou, dojde k zanesení injektážního roztoku do všech zákoutí uvnitř.
Samotná injektáž probíhá přes injektážní pakry, což jsou nástavce na konci vrtu pro nasazení hubice z injektážní pumpy. Roztok křemičitanů je do provedených vrtů injektován pomocí tlakového čerpadla – injektážní pumpy. Spotřeba samotného křemičitanu se liší dle složení zdiva a musí být vyhodnocena a sledována v průběhu injektáže, aby došlo k plnému nasycení zdiva.
Injektáž křemičitany je vhodná proti vzlínající zemní vlhkosti. Využívá se pro provedení horizontální bariéry ve zdivu. Je velice variabilní a lze s ní provádět i těžko pro jiné technologie těžko proveditelné detaily – například propojení rozdílných výškových úrovní vodorovné izolace. Dále ji lze využít jako plošnou injektáž do zdiva pod úrovní okolního terénu, kde napomůže omezit pronikání vlhkosti do zdiva z boku od přilehlé zeminy. Lze tak vytvořit náhradu svislé izolace např. suterénních prostor bez odkopových prací. Je zde ale třeba zdůraznit, že tento druh injektáže není vhodný proti tlakové, ani dočasně tlakově působící vodě. Pokud se jedná o tyto druhy vlhkosti, pak je třeba volit jiný způsob izolace. Tlaková injektáž roztokem křemičitanu se vyznačuje vynikající stabilitou vytvořené bariéry proti vlhkosti a svou dlouhodobou životností, která se pohybuje v řádech několika desetiletí.
Úpravy vlhkého zdiva před a po provedení tlakové injektáže křemičitany.
Před samotnou injektáží je vhodné provést otlučení omítek na vlhkých stěnách do výšky vlhkostních map s přesahem ideálně 80 cm nad tyto mapy. Dále již může být provedena samotná sanační práce. Při námi prováděných tlakových injektážích vždy zdivo v linii injektáže opatřujeme těsnícím pásem hydroizolační stěrky.
Po ukončené injektáži je vhodné nechat zdivo bez omítek ještě cca dva týdny a pak na něj aplikovat sanační omítku. Skladbu a druh sanační omítky vám doporučíme na základě výsledků provedeného vlhkostního průzkumu a diagnostiky zdiva.
Pokud máte problémy s vlhkých zdivem a hledáte vhodné řešení, obraťte se na nás. Vaši nemovitost prohlídneme, provedeme potřebné průzkumy, vyhodnotíme zdroje vlhnutí stavby a navrhneme vhodná řešení. Třeba bude jedním z nich právě tlaková injektáž křemičitany.