Odsolování zdiva – základní informace k boji s nadměrným zasolením zdiva a omítek.

---

Základní postup pro redukci obsahu solí v omítkách a zdivu.

Předtím, než se pustíme do plánované opravy a rekonstrukce objektu zjevně zasaženého nadměrnou vlhkostí, je nutno provést odborný průzkum, který stanový nejen množství vlhkosti ve zdivu a způsoby vlhnutí stavby, ale také množství a distribuci stavebně škodlivých solí ve zdivu. Z informací z průzkumu salinity (zasolení zdiva) pak můžeme vycházet při návrhu technologií pro snížení obsahu solí ve zdivu a eliminovat riziko budoucích problémů s tímto jevem.

Na základě výsledků z odebraných vzorků jsme schopni určit rozsah zasolení, distribuci solí ve zdivu, druhy stavebně škodlivých solí, které se ve zdivu vyskytují a v neposlední řadě také škody, které vysoké zasolení na objektu prozatím způsobilo a jaká hrozí rizika při zanedbání tohoto faktoru. Následně můžeme, v závislosti na míře zasolení, vhodně nakombinovat technologie, které snižují obsah solí ve zdivu s materiály, které jsou odolné proti vysokému zasolení podkladu.

Prvním krokem při rekonstrukci objektu, který je zjevně zasažen nadměrnou vlhkostí a zasolením zdiva, je provedení odstranění solemi zanesených a poškozených povrchových úprav zdiva. Zejména se jedná o zasolené omítky, na kterých jsou patrné solné výkvěty, jsou značně degradované, rozpadají se a je znát, že jsou separované od podkladního zdiva. Takovéto omítky je nutno ze zdiva odstranit a poté ihned likvidovat vzniklou suť mimo objekt, nejlépe na skládku. Pokud suť necháte v objektu, nebo jí vysypete vedle objektu, hrozí riziko druhotné kontaminace zdiva solemi zachycenými v oklepaných omítkách. V takovýchto původních silně zasolených omítkách je obsaženo značné množství solí a už jen jejich odstraněním silně redukujete množství celkových solí v objektu.

Omítky a další povrchové úpravy zasažené nadměrnou vlhkostí a zasolením je nutno oklepat s dostatečným přesahem nad viditelné solné výkvěty a vlhkostní mapy. Doporučuje se minimálně o tloušťku zdiva, na kterém jsou tyto povrchové úpravy použité, ideálním je však přesah 80 cm nad viditelné projevy vlhkosti a zasolení. Dále je nutno proškrábnout spáry mezi jednotlivými zdícími prvky do hloubky cca 1,5 – 2 cm. Zdivo je třeba opravdu důkladně očistit od zbytků malt a starých omítek. Pokud je zapotřebí provádět dozdívky, pak nikdy z cihel původních, které mohou obsahovat soli, ale z cihel zcela nových.

Další kroky k redukci nadměrného zasolení a k dlouhodobé úspěšné sanaci a rekonstrukci objektu.

Pokud je obsah solí ve zdivu dle provedeného průzkumu velmi vysoký, pak oklepání původních omítek a pročištění spár problém zcela neřeší. V prvé řadě je nutno se zaměřit na zdroje vysokého zasolení zdiva. Tím je v mnoha případech vzlínající zemní vlhkost. Proto je nutno nejprve provést sanační opatření, která zabraňují vlhkosti do zdiva vzlínat. V praxi se jedná o různé druhy dodatečných hydroizolací, nebo technologií potlačujících vzlínající zemní vlhkost. Jde hlavně o technologie aktivní drátové elektroosmózy, technologie mechanického podřezání zdiva a izolace zavlhlého zdiva pomocí chemických injektážních clon.

Další zdroje zasolení mohou pocházet z poškozených rozvodů kanalizace pod objektem, nebo přímo ve stěnách. Tyto je nutno buď vyměnit, nebo důkladně opravit. Pokud se voda spolu se solemi dostává do zdiva pod úrovní okolního terénu z boku od přilehlé zeminy, pak je nutno provést novou svislou hydroizolaci zdiva, ideálně z výkopu z exteriéru, ale lze to řešit i jinými technologiemi. Voda se solemi se může do zdiva dostávat také v důsledku špatně spádovaných zpevněných ploch kolem objektu – např. chodníků, nebo přilehlé zeminy. Sklon těchto přilehlých ploch by měl být 2 – 3 % směrem od obvodového zdiva. V zimním období jsou chodníky a přilehlé cesty u domu soleny posypovou solí, která spolu s tajícím sněhem vytvoří velmi koncentrovaný roztok chloridů. Pokud tato voda pronikne do zdiva, pak je to výrazný zdroj nadměrného zasolení.

Během probíhající rekonstrukce se často provádí kompletní výměna rozvodů elektřiny a dalších sítí. V oblasti vysokého zasolení zdiva a zvýšené vlhkosti nesmí být použita sádra pro uchycení těchto rozvodů. Vhodné je používat např. rychlovazné cementy a tmely. Sádra při kontaktu s vodou obsahuje sloučeniny, jejichž vyluhováním se do zdiva a nově natažených omítek dostávají další dodatečné soli.

Dalším zdrojem solí může být v některých případech i vliv dalších organismů, jakými jsou hlavně řasy, nebo plísně a nitrifikační bakterie. K Jejich odstranění se mohou používat nevhodné prostředky. Např. použití různých čistících a desinfekčních přípravků na likvidaci plísně může zdivo a omítky dotovat dalšími dodatečnými solemi, neboť tyto čistící prostředky obsahují různé kyseliny, jejichž reakcí se stavebními prvky zdiva a omítek dochází ke vzniku nových solí.

Obsah solí ve zdivu lze dále redukovat dalšími sanačními technologiemi, jakými jsou například instalace systému aktivní drátové elektroosmózy, aplikace odsolovacích tzv. obětovaných omítek, protisolných postřiků, které dovedou na poměrně dlouhou dobu eliminovat negativní působení solí. V případě opravdu vysokého zasolení zdiva a nemožnosti dosažení jejich redukce na akceptovatelnou mez je možno použít technologii propařování zdiva – parního čištění. O těchto technologiích, zaměřených na redukci solí ze zdiva, bude pojednávat následující článek.

Dalším způsobem, jak se vypořádat s nadměrným zasolením zdiva, je použití takových povrchových úprav zdiva, které mají vysokou odolnost proti zvýšenému zasolení podkladu, na který jsou aplikovány. Jde zejména o různé druhy sanačních omítek, u kterých je důležité na základě výsledků zasolení zdiva správně určit složení a šířku jednotlivých vrstev sanačního omítkového systému. Dále lze použít různé stěrky pod omítky, které zamezují prostupu solí ze zdiva do nově aplikovaných omítek. V případě vysokého zasolení zdiva je možno pod novou sanační, nebo vápennou omítku v případě historického objektu, použít antisanitrační přednástřik, který dočasně vytváří hydrofobní vrstvu pod nově aplikovanou vrstvou omítky a umožňuje její dostatečné vyzrání, ani by do ní pronikly stavebně škodlivé soli z podkladu a narušily její vlastnosti. Tento přednástřik postupně ztrácí svou účinnost a doba jeho účinného působení dosahuje cca 1 měsíce. Doporučujeme jej aplikovat při každé skladbě nových omítek, není drahý a zajistí spolehlivé zrání omítky.

V neposlední řadě lze aplikovat různé další omítky se speciální geometrií pórů ve své vnitřní struktuře, díky nimž dochází k přesouvání solí na povrch omítek, kde nepůsobí žádné škody a ve formě solných výkvětů je možno je bezpečně a bezproblémově odstranit pouhým oprášením. O těchto a dalších povrchových úpravách s odolností proti vysokému zasolení bude podrobněji pojednávat jeden z následujících článků.

Na závěr je třeba dodat a konstatovat, že i přes pokrok v technologiích a postupech snižujících obsah solí ve zdivu nejsme a zřejmě dlouhou dobu nebudeme schopni soli ze zdiva zcela odstranit. Proto je nutno počítat s tím, že určité množství stavebně škodlivých solí bude i nadále ve zdivu přítomno a může se po delší době projevit. Naším úkolem a úkolem každého kvalitního sanačního návrhu je tuto dobu odsunout na co nejdelší časový interval.