Odsolování zdiva - možnosti a technologie boje proti vysokému zasolení zdiva – část druhá.
Publikováno: 28.02.2021
Článek popisuje základní technologie a postupy, kterými lze značně redukovat obsah stavebně škodlivých solí ve zdivu. V této druhé části článku budou postupně přiblíženy a popsány následující možnosti odsolování zdiva: Aplikace roztoků k neutralizaci solí, možnosti využití aktivní drátové elektroosmózy ke snížení obsahu solí, a nakonec technologie propařování zdiva – parní čištění.
Možnosti a technologie odsolování zdiva – roztoky neutralizující stavebně škodlivé soli.
Tyto roztoky fungují na principu převedení ve vodě snadno rozpustných solí na sloučeniny ve vodě nerozpustné nebo méně rozpustné. V praxi lze tyto roztoky využívat pouze k neutralizaci síranů a chloridů. Pro neutralizaci dusičnanů je nelze využívat. Roztoky pro neutralizaci solí se využívají jako úprava zdiva po odstranění původních omítek a pročištění spár. Jsou aplikovány před sanačními omítkami. Před aplikací se zpravidla ředí v poměru 1:1 s vodou a aplikují se rozprašovačem, nebo nátěrem až do úplného nasycení zdiva. Spotřeba je cca půl litru na m2 zdiva. Nejčastější aplikace je ve dvou krocích, přičemž mezi jednotlivými aplikačními kroky je třeba dodržet technologickou přestávku cca 7 hodin. Zhruba po 24 hodinách od aplikace je pak vhodné povrch zdiva ještě nasucho omést kartáčem nebo koštětem.
Tyto roztoky dokáží ochránit nově aplikované sanační omítky před vlivem vysokých koncentrací stavebně škodlivých solí a umožňují sanačním omítkám spolehlivě vyzrát, ani by do nich v procesu zrání pronikaly sírany a chloridy. Úskalí však stále zůstává u vysokých koncentrací dusičnanů, které se touto úpravou zastavit nepodaří.
Možnosti a technologie odsolování zdiva – aplikace technologie aktivní drátové elektroosmózy.
Metody aktivní drátové elektroosmózy jsou primárně určeny k řešení vzlínající zemní vlhkosti. Metoda ve zkratce funguje na principu usměrnění pohybu vodného roztoku v kapilárním systému zdiva pod vlivem stejnosměrného elektrického proudu. V jednoduchosti toho můžeme docílit instalací kladných a záporných elektrod (anod a katod) na vlhké zdivo a do podzákladí objektu a jejich následné připojení ke zdroji stejnosměrného elektrického proudu (řídící jednotka). Zdroj napájí sestavu elektrod na zdivu a v podzákladí objektu a mezi těmito elektrodami vzniká mírné elektrické pole. Mechanismy, kterými je voda ve zdivu vytlačována (vzlínání vlhkosti), jsou obráceny a voda je postupně zatlačena zpět do podzákladí k místům umístění záporných zemnících elektrod (katod).
Spolu s vlhkostí, obsaženou ve zdivu, jsou unášeny i v této vodě rozpuštěné soli. Dochází tedy k odsolování zdiva, neboť solný roztok je usměrňován ke katodám do podzákladí objektu. Existují i instalace elektroosmózy, které jsou cíleně aplikovány na zasolené vlhké zdivo primárně z důvodu snížení obsahu solí. Úkolem elektrod na těchto instalacích je pak primárně přitáhnout a absorbovat v maximální míře soli do své struktury. Jednotlivé elektrody jsou schopny přijmout až 500 g škodlivých solí.
Možnosti a technologie odsolování zdiva – využití technologie propařování zdiva – parního čištění.
Metoda propařování zdiva je používána u velmi silně zasolených konstrukcí, kde přímými sanačními metodami (podřezání, injektáže, plošné hydroizolace, elektroosmóza) lze dosáhnout jen omezeného snížení zasolení. Pro výraznější snížení koncentrace škodlivých solí se tak musí přistoupit k této radikálnější technologii.
K propařování zdiva se přistupuje v co nejkratší době od provedení oklepání původních omítkových vrstev a po odvozu solemi kontaminované suti na skládku. Zároveň musejí být před provedením propařování zdiva hotové veškeré izolační a sanační práce a vyřešeny zdroje nadměrné vlhkosti a zasolení zdiva.
Pokud je vše připraveno, může se přistoupit ke snížení obsahu solí propařování zdiva. Jako vyvíječ páry je používán vysokotlaký čistič s ohřevem a vodou chlazeným motorem. Vysokotlaký parní čistič vyvíjí při svém chodu páru o teplotě 100-130°C a tlak přibližně 50 barů. Spotřeba vody je maximálně 800 l/hodinu činnosti. Kontaminovaná voda a zbytky nesoudržného zdiva a omítek, které se při propařování uvolní, jsou jímány výkonnými stavebními vysavači. Tuto vodu je nutno z prostor takto čištěné stavby odvádět a ekologicky jí likvidovat.
Proces parního čištění zdiva je obvykle složen alespoň ze dvou cyklů, mezi kterými jsou čtyřdenní technologické přestávky. Po každém cyklu je nutno proškrábnout spáry mezi jednotlivými stavebními prvky zdiva a zdivo očistit. Před zahájením parního čištění a po jeho ukončení je vhodné odebrat vzorky zdící malty a udělat na nich rozbor obsahu stavebně škodlivých solí. Po ukončeném procesu propařování zdiva je vhodné po zhruba 4 dnech od posledního cyklu začít s aplikací nových povrchových úprav zdiva.
Zdroj: Balík, Michael, a kolektiv: „Odvlhčování staveb 2., přepracované vydání“. Grada publishing, Praha, 2008.